Naděje umírá poslední…

naděje

“Naděje” je věc s peřím – která se usadila v duši – a zpívá melodii beze slov – a nikdy nepřestane – vůbec – . (Emily Dickinson)

Naděje nás uzdravuje. To, v co každý z nás doufá, se bude časem odlišovat a měnit. Věřím, že potřebujeme naději, abychom mohli žít dál. Naděje nás inspiruje, abychom lépe uchopili budoucnost. Dává nám něco, na co se můžeme těšit a o co můžeme na naší cestě usilovat.

Kdybychom neměli žádnou naději – na vyléčení, na výhru v loterii, na zamilovanost, na konec války, na osvobození ze zneužívání nebo na stravu, teplo, oblečení a přístřeší – neměli bychom důvod pokračovat v životě dál. Nezáleží na tom, v co doufáte, ale spíš na podstatě naděje samotné.

Vídám lidi, kteří umírají několik minut poté, co jim lékař řekne, že není naděje na vyléčení. Vzdávají se a odcházejí. Jiní se zlobí a nacházejí potěšení v dokazování lékaři, že se zmýlil. Něco v nich je vyzývavé a nadějné. Naděje totiž umírá jako poslední….

Dovolte, aby se pták naděje usadil na větvi stromu vašeho života a nikdy nepřestal zpívat…

Zdroj: Převzato z knihy 365 receptů pro duši od Dr. Bernie S. Siegela, vydalo Nakladatelství Pragma v roce 2010

Zdroj Foto: Pixabay