S manželem máme společný účet. Považuji ho za finančně gramotnějšího – mně peníze nikdy nic moc neříkaly – proto jsem správu našich společných financí dobrovolně nechávala na něm. Manžel se staral o placení účtů, díky němu jsme vždycky měli všechno v pořádku. Já neměla potřebu do peněz strkat nos. Takhle mi to vyhovovalo.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Už ani nevím, proč mě napadlo podívat se na výpis z účtu. Ten chodí manželovi vždy jednou měsíčně, on si je zakládá do desek. Ano, jde to i elektronicky, ale on je v tomhle stará škola. Všechno pěkně papírově, kdykoli po ruce.
Doma jsme to měli nastavené po svém a mně to vyhovovalo
Znám domácnosti, kde má každý z partnerů svůj účet a o výdaje se dělí. U nás doma to ale bylo jinak. My měli účet společný, peníze chodily na jeden účet a z toho se pak všechno platilo.
Jelikož já na peníze nikdy moc nebyla, nechala jsem veškeré placení na mém manželovi. Vyhovovalo mi, že se nemusím o nic starat. Účty a složenky byly vždycky zaplacené, já měla peníze kdykoli k dispozici. Prostě pohoda.
Manžel je stará škola
I když mi to přijde v dnešní době zbytečné, manžel si nechává vždy jednou měsíčně posílat papírový výpis z účtu. Kolikrát jsem mu říkala, že to jde elektronicky, je to levnější, efektivnější. Nechtěl o tom ani slyšet.
V tomto ohledu je stará škola. Všechno chce mít pěkně černé na bílém, papíry si zakládá do složek. Obdivuji, jaký v tom má pořádek. Já bych na to neměla.
Už ani nevím, proč jsem to udělala
Až do toho dne jsem neměla potřebu se na výpisy dívat a zjišťovat, kam šlo kolik peněz. Manžel to měl pod palcem a já mu věřila.
Už ani nevím proč, ale když přišlo do schránky vyúčtování, rozbalila jsem ho. Prohlížela jsem jednotlivé položky a narazila na částku, která mi přišla zvláštní. Žádný z našich pravidelných výdajů nezahrnoval takovou sumu.
Ze zvědavosti jsem se podívala do desek, našla předchozí vyúčtování a částka seděla. Ta samá suma na to stejné číslo účtu v ten samý den. Na vyúčtování o měsíc dříve to samé. I na dalších, na která jsem se podívala.
Tohle by mě ani ve snu nenapadlo
Když se manžel vrátil z práce, na rovinu jsem se zeptala, kam se tyhle peníze posílají. Jeho bledý výraz mě zarazil. Hned mi hlavou proběhlo, co mi tají, že takhle reaguje?
A pak to přišlo. Nemanželské dítě. Úlet před čtyřmi lety, na začátku našeho vztahu. Prý ji v tom nedokázal nechat. Dítě má potvrzené testem otcovství. Je jeho, proto na něho platí, přišlo mu to jako samozřejmost.
Tohle jsem nečekala. Myslela jsem si, že si třeba platí nějakou počítačovou hru nebo tak něco, ale nemanželské dítě? To by mě ani ve snu nenapadlo. Jak dlouho by mi to ještě tajil, kdybych na to nepřišla sama?
Autor: Karolína Nezbedová
