V sobotu 4. června roku 1960 se čtyři finští teenageři utábořili v kempu na břehu Bodomského jezera. Oblíbeného místa pro odpočinek a rybaření, které se nachází asi dvaadvacet kilometrů od Helsinek. Rána se však nedožili – tři z nich byli ubodáni a ubiti neznámým útočníkem.
Mělo to být příjemné táboření ve čtyřech. Dvě mladé patnáctileté dívky Maila Irmeli Björklund a Anja Tuulikki Mäki se se svými osmnáctiletými příteli Seppem Anterem Boismanem a Nilsem Wilhelmem Gustafssonem vydali na párový výlet. Jeli na motorkách a za cíl si vybrali známý kemp na břehu Bodomského jezera.
Odpoledne proběhlo bez problémů, všichni se dobře bavili a užívali si chvíle v přírodě. Postavili si zde stan a čekala je společná noc plná zábavy a pití. Ale v časných ranních hodinách došlo k tragédii.
Někdy mezi čtvrtou a šestou hodinou ráno 5. června 1960 byli obě dívky a Boisman pobodáni a umláceni k smrti přes látku svého stanu. Jediný, kdo útok přežil, byl Gustafsson. Ten skončil se zlomeninou čelisti, několika zlomeninami v obličeji a otřesem mozku.
Ptačí pozorovatelé
Druhý den ráno si stanu z dálky všimli dva chlapci, kteří byli nedaleko na výpravě za pozorováním ptactva. Nebyli tak blízko, aby viděli děsivé detaily, bylo ale jasné, že je stan roztrhaný a rozřezaný. Zdálo se, že od něj odchází vysoký blonďatý muž. Chlapci si s tím však tolik nelámali hlavu a pokračovali dál ve své výpravě.
Šokující pohled se naskytl až kolem jedenácté dopoledne místnímu muži, který kempem kolem stanu přímo procházel. Vedle stanu ležel zbitý Gustafsson a jeho přítelkyně. Od pasu dolů nahá, pobodaná a zakrvácená. Ze všech obětí byla v nejhorším stavu.
Tajemná postava s rudýma očima
Uvnitř rozřezaného stanu pak přivolaná policie objevila další dvě těla táborníků, ubitá k smrti a pobodaná nožem. Obě dívky a jeden z chlapců byli mrtví. Nils Gustafsson, jediný, kdo incident přežil, si vzpomněl jen na to, že viděl postavu v černém s jasně červenýma očima, která na jejich skupinu začala útočit.
Případ se stal součástí finského folkloru
Ubíhaly měsíce a roky a policie nebyla schopná získat další podrobnosti a odhalit vraha. Případ byl natolik senzační, že se stal mezi obyvateli Finska obecně známý. O vraždách u jezera Bodom a o tom, jak úřady nebyly schopny najít pachatele, věděl každý. Rodiče varovali své děti, aby po setmění nevycházely ven, pro případ, že by vrah stále číhal na další oběti.
Zdroj: Guillaume Baviere from Uppsala, Sweden, CC BY-SA 2.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.0>, via Wikimedia Commons
Forenzní analýza odhalila možného vraha
Vše se změnilo až téměř po půl století. V březnu roku 2004 přiměly důkazy DNA k obžalobě podezřelého, který mohl mít motiv strašlivé vraždy spáchat. Případ podpořila forenzní analýza, kterou tehdy vyšetřovatelé k dispozici neměli. Možným vrahem se stal jediný přeživší, Nils Gustafsson.
Policie pochybila
Místo činu bylo již od počátku nepřehledné. Vrah na své oběti zřejmě zaútočil naslepo zvnějšku stanu. Jejich těla nevykazovala známky pobodání nožem, ale nějakého neidentifikovatelného tupého předmětu.
Chyběly některé věci obětí, například klíče od motocyklů nebo Gustafssonovy boty. Ty byly nalezeny později necelý kilometr od místa činu spolu s jeho chybějícím oblečením.
Vyšetřovatelé si práci ztížili tím, že nedokázali oblast kompletně zabezpečit před zvědavými diváky a pozvali pátrací skupiny, aby hledaly stopy. Jejich pomoc však znamenala narušení místa činu, což ztěžovalo vyhodnocování stop nebo jiných důkazů.
Podezřelý majitel kiosku spáchal sebevraždu
V následujících letech se objevila jen hrstka podezřelých. Jednou ze zajímavých osob byl Karl Valdemar Gyllström, který provozoval kiosek v kempu. Byl známý tím, že měl s táborníky často spory, například kvůli problémům s hlukem. Dokonce prý po návštěvnících házel kameny a několikrát jim zboural stany.
Gyllström údajně učinil několik doznání, ovšem většinou v podnapilém stavu. Na onu noc měl však alibi, a tak policie jeho údajná přiznání ignorovala. Zemřel devět let po vraždách. Utopil se v Bodomském jezeře a pravděpodobně šlo o sebevraždu.
Podezřelý číslo dvě
O druhého podezřelého se policie zajímala až do roku 2004. Šlo o Hanse Assmanna, který měl být bývalým špionem KGB, žijícím nedaleko břehů jezera Bodom. Měl pověst samotáře, což v kombinaci s fámami o KGB vyústilo v podezření z několika vražd, i když žádné obvinění se nikdy nepotvrdilo.
Den po bodomských vraždách přišel Assmann na chirurgii v nemocnici v Helsinkách v oblečení potřísněném krví a se špínou za nehty. Byl prý nervózní a agresivní. Policie však potvrdila jeho alibi na ráno, kdy byly vraždy provedeny, a nikdy ho neobvinila.
Assmannovo oblečení však nebylo nikdy prozkoumáno a také odpovídal popisu blonďatého muže prchajícího z místa činu, jak svědci uvedli. Dokonce si i poté, co o případu vyšel novinový článek, oholil vlasy.
Zlom v případu nastal až v roce 2004
V březnu toho roku byl zatčen a postaven před soud jediný přeživší vražd u Bodomského jezera Nils Gustafsson. Policie tvrdila, že byl podezřelý celou dobu. V roce 1960 však neexistovala forenzní analýza, která mohla být provedena až o čtyřiačtyřicet let později.
Na základě nového rozboru policie potvrdila, že Gustafssonovy boty měl na sobě během útoku vrah. Byly pokryty krví obětí, ale chyběla na nich krev jejich majitele. Obžaloba tak spřádala příběh o možné hádce a následné bitce mezi oběma chlapci, která vyvrcholila v trojnásobnou vraždu.
Příběh zněl tak, že se Gustafsson opil, a kamarádi ho proto vyhodili ze stanu. Když se s ním následně snažil promluvit jeho kamarád Boisman, následovala bitka, při které přišel Gustafsson ke svým zraněním. Rozzlobený z boje a celé situace pak přišel ke stanu a v návalu vzteku zabil svou přítelkyni i ostatní. Poté si způsobil zbytek zranění, pokusil se schovat boty a upravil a zinscenoval místo činu.
Obhajoba zvítězila
Podezřelý muž, kterého viděli mladí pozorovatelé ptáků, mohl být klidně Gustafsson, popisu odpovídal. Obhajoba však příběh odmítla s tím, že pokud by byl Gustafsson při hádce tak zraněn, nezvládl by zavraždit své přátele, a ještě ujít kilometr, aby schoval své boty.
Soud nakonec uznal, že k jeho odsouzení neexistuje dostatek důkazů, a Gustafsson byl rok po svém zatčení zproštěn všech obvinění. Podezření však dodnes trvá.
Nebyl jmenován další podezřelý, nebyly nalezeny žádné další důkazy. Vraždy u jezera Bodom zůstávají nejděsivějším a nejdéle nevyřešeným zločinem Finska. Jediné, co je kolem nich jasné, je, že vrahovi, který tři mladé lidi zabil, to zřejmě prošlo.
Zdroj: mentalfloss.com, allthatsinteresting.com, en.wikipedia.org
Autor: Michaela Pauerová
