Když jsem o tom nápadu řekla manželovi, úplně se zhrozil, a dokonce se zlobil. Podle něj to byla naprostá hloupost. Já se pro to ale nadchla. Tak trochu jsem doufala, že mě účast v tomhle oblíbeném pořadu proslaví. To byl jeden z důvodů, proč jsem do toho namočila celou rodinu.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Manžel se mnou kvůli tomu sice několik dní nemluvil, ale já jsem se nemohla dočkat. Neuměla jsem si představit, jaké to bude. Ale v televizi to vždycky vypadalo jako procházka růžovým sadem. Proč by to u mě mělo být jinak…
Vždycky jsme o tom jen mluvily
S kolegyněmi jsme ten televizní pořad naprosto hltaly. Nenechaly jsme si ujít jediný díl a následující den jsme jeho průběh komentovaly v práci.
Vždycky jsme o tom jen mluvily. Ani jedna z nás nikdy nesebrala odvahu, aby se tam přihlásila. Přitom nejedna z nás kolikrát prohlásila, že by to zvládla levou zadní.
Doufala jsem, že mi to přinese slávu
Odjakživa jsem milovala pozornost. Cítila jsem se dobře, když se o mně mluvilo, když mě druzí řešili.
Právě touha po slávě a pozornosti mě jednoho večera, když už doma všichni spali a já nemohla zabrat, přiměla k tomu, že jsem podala přihlášku.
Vypadalo to, že z toho nic nebude
Dlouho se nikdo neozýval a já už si začínala myslet, že z toho nic nebude. Nikomu jsem neřekla, že jsem se tam přihlásila, ale byla jsem vnitřně zklamaná.
Pak jsem ale dostala e-mail s potvrzením účasti. Tetelila jsem se radostí, ale byla ve mně malá dušička. Bála jsem se manželovy reakce…
A bála jsem se oprávněně. Manžel tomu nejdříve nevěřil, pak se zlobil a poté se mnou pár dní nepromluvil jediného slova.
Očekávání bylo úplně jiné
Vše probíhalo tak, jak jsem to vídávala v televizi. Nemohla jsem se dočkat, až natáčení skončí a náš díl se objeví v televizi. Bylo mi jasné, že se kolegyně budou divit a závidět.
Jenže očekávání bylo úplně jiné než realita. Když vyšel sestříhaný díl, nestačila jsem se divit. A odvysíláním v televizi to teprve začalo.
Mám z ostudy kabát
Myslela jsem si, jak budu slavná, že mě lidi budou poznávat v obchodě a říkat si „to je ona“ a podobně. A dočkala jsem se pozornosti, bohužel však ne takové, jakou jsem chtěla.
Poté, co díl proběhl v televizi a bylo v něm ukázáno tolik věcí proti mně, mám z ostudy pořádný kabát. Málem abych chodila kanály. V práci se mi ženský za zády smějí a pomlouvají mě. Rodina se na mě zlobí, do čeho jsem je uvrtala.
Autor: Karolína Nezbedová
