Dlouho jsem ty pocity uvnitř sebe potlačovala. Moc dobře jsem věděla, že pokud to udělám, nedopadne to dobře a mnoho lidí z mého okolí pro to nebude mít pochopení. Přesto jsem si nedokázala pomoci. Srdce bylo silnější než rozum.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Kdyby mi někdo ještě před pár měsíci řekl, že si jednoho dne začnu románek s mladším mužem, asi bych se mu vysmála. Něčeho takového bych totiž zrovna já určitě nebyla schopná.
Znala jsem ho už jako malého kluka
Robina jsem znala už v době, kdy za sebou ještě tahal na provázku dřevěné autíčko. S jeho maminkou jsme totiž už dlouhá léta nejlepší kamarádky.
Viděla jsem ho vyrůstat. Měnit se z dítěte na dospívajícího puberťáka a poté na mladého muže. Ani ve snu mě tenkrát nenapadlo, že ho jednoho dne přestanu vnímat jako syna mé dlouholeté kamarádky.
Jeho zájem jsem si nepřipouštěla
Nejednou jsem si všimla jeho náklonosti vůči mně. Rozhodně jsem si ale nemyslela, že by za tím mohlo být něco víc. Ba dokonce, že by z toho vůbec něco mohlo být!
Sama mám dva syny, přičemž ten mladší je jen o kousek starší než Robin. Kdykoli jsme se potkali, třeba na nějaké oslavě, dával mi najevo, že by o mě stál.
Ale proboha! Vždyť to byl syn mé kamarádky a v mých očích ještě dítě! Něco takového jsem si nedokázala ani představit.
Po rozvodu jsem se cítila sama
Po několikaletém manželství mi manžel oznámil, že už mě nemiluje. Ano, nebylo to mezi námi jako dříve, ale já sama to na rozvod neviděla. On ano.
Když bylo všechno černé na bílém, manžel se odstěhoval a já zůstala sama, cítila jsem se opuštěná. Tehdy poprvé jsem si mladého Robina pustila více k tělu.
Bylo příjemné mít vedle sebe někoho, kdo mě poslouchal a kdo se mě snažil rozveselit. A to on uměl moc dobře. Cítila jsem se v jeho blízkosti skvěle.
Styděla jsem se sama před sebou
Jednoho večera, který jsme strávili povídáním si nad lahví vína, mezi námi došlo k něčemu, co by mě nenapadlo ani v tom nejbláznivějším snu. Po společně strávené noci jsem se styděla sama před sebou.
Jak to řeknu kamarádce? Co udělá, když se to dozví? Nemám raději mlčet? To byly otázky, které se mi honily hlavou. Bylo to krásné, bylo to příjemné a zároveň to bylo tak divné!
Okolí se ode mě odvrátilo
I když jsem se tomu zpočátku bránila, nakonec jsem to vzdala. Srdci, které mě táhlo za mladým Robinem, se nedalo poručit. Bála jsem se reakce okolí – a bála jsem se oprávněně. Lidi to nedokázali pochopit.
O to horší to bylo s kamarádkou Pavlínou. Když se o mně a svém synovi dozvěděla, prohlásila o mně, že jsem zvrácená. Přišla jsem o ni, definitivně. Tohle mi nikdy v životě nebude schopna odpustit.
Užívám si vztah s Robinem, který se ke mně chová moc hezky. Po jeho boku se cítím šťastná. Někde v koutku duše mě ale tíží svědomí, co jsem to provedla. Získala jsem sice partnera, ale přišla o nejlepší kamarádku – spřízněnou duši, která se na mě momentálně nemůže ani podívat.
Autor: Karolína Nezbedová
