Pozitivní tresty — jejich výhody a nevýhody ve výchově dítěte

od Nikola Jaroschová
   2 minuty čtení
Pozitivni tresty

Zdroj: Shutterstock

Výchova dětí je složitou disciplínou. Existuje mnoho teorií o tom, jakým způsobem příští generaci vychovávat. Jednou z nich je i teorie výchovy a učení B. F. Skinnera. Ten ve svých teoriích používá pojmy jako zpevňování chování a pozitivní a negativní trest. Cílem této vědecké teorie je eliminace nežádoucího chování a upevňování toho, které považujeme za žádoucí.

Tento způsob učení mění způsob chování na základě jeho důsledků. Tyto důsledky můžou být příjemné, to se pak mluví o takzvaném posilování či zpevňování, anebo nepříjemné, a těm se pak říká trest. Obojí Skinner ještě dělí, a to na pozitivní posílení, negativní posílení, pozitivní trest a negativní trest.

V moderní výchově se pojem trest často skloňuje. Psychologové i rodiče se často nedokáží shodnout, zda je trest jako výchovný nástroj pro děti vhodný, či nikoliv. Skinner ve své teorii ještě rozdělil trest na pozitivní či negativní. Nenechte se ale zmást, pozitivní trest neznamená, že je lepší či příjemnější než ten negativní.

Aplikujeme-li tuto teorii na výchovu dětí, pak je trest proces, kdy po nežádoucím chování dítěte přichází něco pro něj nepříjemného. Pokud budeme mluvit o trestu negativním, tak je to odebrání něčeho, co dítě považuje za cenné či příjemné. Příkladem může být například zákaz hry na počítači, zabavení oblíbené hračky, zákaz jít za kamarády a podobně.

Pozitivní trest není příjemný

Pozitivní trest je naproti tomu ponechání působení nepříjemného, takzvaného averzivního podnětu jako důsledku jednání. Do této skupiny patří celá škála výchovných prostředků. Může to být vynadání, okřiknutí, ale patří sem například i poslání dítěte do pokoje a fyzické tresty. Ale pozitivní trest může být způsoben i okolím, nejen rodičem. Například pokud dítě sáhne na kamna a spálí se, jedná se také o pozitivní trest.

Dřív se považovaly pozitivní tresty za velmi efektivní. Je pravda, že podle výzkumů jsou rychlejší a účinnější než posilování žádoucího chování. Jak se ale ukazuje v poslední době, jejich účinnost je velmi krátkodobá. A v delším čase je jejich efektivnost minimální.

Velkým problémem těchto trestů je, že eliminují nežádoucí chování, ale žádným způsoben neučí to správné. Dítě tedy ví, co dělá špatně, ale netuší, jak to dělat dobře. Také se často hovoří o tom, že chování dítěte je často závislé na (ne)přítomnosti trestu.

Obvykle se uvádí příklad, že děti, které jsou rodiči vychovávány přísně, se v jejich přítomnosti chovají vzorně, když však nejsou rodiče v dohledu, chovají se nežádoucím způsobem.

Lepší než pouhý trest je indukce

Obliba pozitivních trestů tedy spíše klesá, až na jednu výjimku. A to pozitivní tresty způsobeny zvnějšku. Jedná se vlastně o základ nyní velmi oblíbené induktivní disciplíny ve výchově. V praxi to znamená, že rodič vysvětlí dítěti možné reverzní důsledky jednání, tedy že jako následek může přijít něco nepříjemného, ale nechá ho samotné rozhodnout.

Příkladem může být, že řekneme dítěti, že pokud bude ničit hračky, budou rozbité a nebude si s nimi moct už hrát. Nebo že pokud bude zlé na ostatní děti, nebudou si s ním už chtít hrát, protože je to bolí, což se jim nelíbí. Stejně tak je třeba vysvětlit, že pokud bude dítě trhat sousedce květiny, paní sousedka může přijít a vynadat mu, protože jsou její a ona je má ráda. Dítě tak může mnohem lépe pochopit příčinu a následek svého jednání.

Autor: Markéta Krejčí

Související články