Ať už máme nového přítele, zhubly jsme nebo nás povýšili v práci, máme přirozenou potřebu se tím okolí pochlubit a vyslechnout si slova chvály, nebo alespoň závist ostatních. Je to přirozené, ale kdy po tom dychtíme až zbytečně moc?
Potřeba obdivu zaujímá hned čtvrtou příčku pyramidy potřeb každého člověka. Samozřejmě ho nikdy neupřednostníme před potřebami mít co jíst a kde bydlet.
Potřeba už odmalička
Už ale jako malé děti chceme být chváleni a obdivováni. Jinak tomu není ani v dospělosti po uspokojení všech základních potřeb. Často pokud se nám v dětství něčeho nedostalo, máme potřebu si to v dospělosti nahrazovat.
Pokud tedy máte pocit, že touha po tom být obdivován je něco špatného, tak není.
Všechno má své meze a existuje spousta faktorů, které tuto touhu ovlivňují.
Nesnažte se za každou cenu
Někdy, i když se můžeme přetrhnout snahou a dřít, obdivu se nám nedostává ani u partnera, ani u kamarádů, ani u okolí. A čím víc se nám obdivu nedostává, tím víc po něm toužíme a tím víc se snažíme.
Až to může překročit únosnou mez. Nejprve máme ze svého úspěchu radost. Ale jakmile se nám nedostane slov uznání, z pocitu radosti je náhle pocit zklamání, smutku a neporozumění.
Upřednostňujeme pak potřeby druhých nad těmi svými v naději, že si nás všimnou a konečně to ocení a pochválí nás.
Chlubte se empaticky
Pokud se budete novou drahou kabelkou chlubit kamarádce, která právě přišla o práci a řeší každou korunu, obdivu se nedočkáte. Pokud jste konečně naučily své dítě na nočník, řekněte to někomu, kdo má dítě také. A pokud máte nového partnera, nevykládejte to holce, která se právě s klukem rozešla.
Uvědomte si, že obdiv má své určité publikum, které musíte empaticky vyhledávat. Ne všude budou vaše úspěchy relevantní.
Nebuďte sebestřední
Pokud budete po obdivu prahnout příliš a všude kolem sebe budete metat svoje úspěchy a nic jiného vás nebude zajímat, nikdo nebude mít chuť vaše ego ještě zvyšovat.
V první řadě koukejte, jak můžete ocenit druhé. Jak je můžete pochválit. Teprve potom oni rádi pochválí vás. Obdivujte ale vždy upřímně.
Pokud budete někomu, jak se říká, pochlebovat, dřív nebo později prokoukne to, že jste falešní, a váš neupřímný obdiv ho může spíše urazit, než aby ho potěšil. V takovém případě se ani vy žádného obdivu nedočkáte.
Autor: Klára Kovalčíková
