Udělali jste si řidičák a několik let jste nesedli za volant? Nebo za sebou máte nějakou dopravní nehodu, která vám brání v tom, abyste opět začali řídit? Všechno je to jen v hlavě. Když mohou řídit ostatní, proč ne vy? Chce to zkrátka jezdit a jezdit. Poradíme vám, jak překonat strach a odvážit se začít.
Z čeho máme strach
Dennodenně vidíme ve zprávách informace o tragických dopravních nehodách a plně si uvědomujeme, co všechno se na silnici může stát. To nikomu na odvaze nepřidá a spíše nás to od usednutí za volant odradí.
Riziko dopravní nehody není však zdaleka jediná věc, kvůli které mají nezkušení řidiči strach. Dalším důvodem může být strach z reakcí ostatních řidičů.
Představa, že vám auto „chcípne“ uprostřed křižovatky a ostatní auta budou muset čekat, nedej bože, že na vás začnou troubit, vás nervuje, jen na to pomyslíte.
Jak nejlépe začít
Když se někdo mě osobně zeptá, jestli vůbec koukám na značky, vždy odpovím stejně. „Já nemám čas koukat na značky. Já musím řídit.“ A to se většinou moc nepotkává s pochopením.
Stáhněte si do mobilu aplikaci a zopakujte si značky a pravidla silničního provozu. Rozhodně vám to pomůže, protože se budete cítit jistěji a více v klidu, když budete vědět, co jaká značka znamená, a kdo má na jaké křižovatce přednost.
Nestyďte se také nalepit si na dveře kufru písmeno „Z“, aby každý věděl, že jste začátečník a že od vás tedy může očekávat cokoliv. Ostatní řidiči tak budou víc ve střehu, takže pokud uděláte nějakou chybu, budou ostatní připraveni rychle zareagovat.
Zároveň se na vás nikdo nebude lepit na semaforech a už vůbec ne, když se budete muset rozjíždět do kopce.
Kdyby se někdo přece jen lepil a vy byste potřebovali za sebou více místa na rozjezd, zařaďte jen tak zpátečku. Uvidíte, jak rychle si ten za vámi couvne.
Všechno má svůj čas
Kdybyste se hned ze začátku měli vrhat do hustého provozu v centru Prahy, nervy vám to pravděpodobně moc neuklidní. Vyberte si proto pro začátek místa, kde provoz není příliš velký, a nevyjíždějte během dopravní špičky.
Pokud vám nevadí tma, jděte se projet v pozdních hodinách, kdy na jiná auta narazíte (ne doslova) zřídkakdy.
Zároveň se hned nežeňte přes celou republiku. Pro první jízdu bohatě stačí, když vás někdo vezme na prázdné parkoviště, kde si vyzkoušíte rozjezdy a připomenete si, kde je plyn a brzda. Při druhé jízdě můžete klidně jen objet ulici a při třetí si zajeďte k nejbližšímu obchodu.
Takhle pomalu si budete postupně zlepšovat jak řidičské dovednosti, tak i sebevědomí. Budete s každou jízdou klidnější a budete si víc a víc věřit.
Nejezděte sami
Rozhodně pro začátek není dobré řídit sám. Je dobré mít někoho na sedadle spolujezdce, kdo vás může psychicky podporovat, radit, upozorňovat a v nejhorším případě zasáhnout. Zároveň vás pak po jízdě může upozornit, jaké chyby děláte, na co si dát příště pozor a taky vás může pochválit, což se možná nezdá, ale pro sebevědomí začínajícího řidiče je to velice důležité.
Vyhněte se ale netrpělivým a neohleduplným spolujezdcům, kteří na vás budou za každou chybu křičet, a když vám auto při rozjezdu „chcípne“, budou na vás spěchat se slovy, že za vámi stojí auta a čekají. Chtěli bychom vidět, kdo by se v takové situaci v klidu rozjel a neměl chuť nechat auto tam, kde je, a utéct.
Ve chvíli, kdy si budete více jistí a nebudete se už muset tolik spoléhat na pomocného spolujezdce, vyrazte do ulic sami, abyste se na jeho přítomnost nespoléhali už navždy. Klidně začněte opět jen kolem ulice a k obchodu.
Pomoc od odborníků to jistí
Pokud strach ne a ne opustit vaši hlavu, není problém zaplatit si několik kondičních jízd a získat trochu zkušeností spolu se školeným instruktorem, který vám může přesněji říct, na co si dát pozor, než kamarád či partner.
V nejhorším případě si můžete promluvit s psychologem, který si s vámi o vaší fobii z řízení promluví a pomůže vám ji odbourat.
A naše poslední rada zní: když na vás bude někdo troubit, kvůli tomu, že vám déle trvá rozjet se na křižovatce, řekněte si: „Aby ses nepo…“ a schválně ho nechte čekat. Ono těmhle agresivním řidičům trocha zdržení jenom prospěje.
Autor: Klára Kovalčíková
