Včera jsem seděla se svými nejlepšími kamarádkami v kavárně. A co myslíte, že jsme probíraly? Jak jinak, než muže. A shodly jsme se na tom, že znamení zvěrokruhu nemá jen dvanáct znamení, ale třináct. Tím třináctým je MUŽ.
Jsme tři nejlepší kamarádky a každá máme své problémy. Když se sejdeme, tak si samozřejmě povídáme o všem. O dětech, bydlení, módě, kosmetice. Ale nejvíc času nám asi zabere povídání si o mužích. Někdy jsou to úsměvné historky, jindy to jsou smutné příběhy plné bolesti a nepochopení. Muži jsou někdy prostě poněkud „jiní“. Jak se říká s chlapem to je na levačku a bez něho také.
Nedávno jsem četla příběh jedné ženy, která bez svého manžela neudělala ani krok. Chodili spolu na nákupy, na kafe, vozil ji do práce, z práce ji vyzvedával. Psala, že měla ideální život. Nepotřebovala ani kamarádku, všechno řešila jen s ním. Jenže…on pak bohužel zemřel. A najednou ona zůstala na všechno sama. Tím, že si za celou dobu jejich manželství nenašla žádnou kamarádku a ty které měla, tak s nimi se nestýkala a časem se od sebe odcizily, byla úplně sama. Její manžel si nepřál, aby bez něho někam chodila a ona ho poslechla. Neměla ani žádné koníčky, protože pokud něco dělala, tak jedině s manželem a spíše to byl jeho koníček, než její. Zůstala se svou bolestí sama, neměla, komu by se vypovídala.
Ten příběh na mě silně zapůsobil, protože si neumím představit život bez svých holek. Sice měla krásné manželství a měla pocit, že ji nic nechybí, ale neuvědomila si, že by se jí mohlo stát, to, co jí potkalo. Pokoušela oživit stará přátelství, ale to se už nepodařilo. Takže trávila dny a večery sama a najednou litovala, že zničila přátelství, které by teď tak potřebovala a také, že svého muže ve všem poslouchala. Já bych takhle zkrátka žít nemohla. Mám ráda volnost. Když někoho miluji, neznamená to, že ho vlastním. Pokud je ve vztahu důvěra a tolerance, tak pak je to zdravý vztah, kterému jen prospěje, když každý z partnerů má svůj okruh přátel a koníčků. Navíc každá žena by měla mít svou hrdost, naučit se, mít se ráda a nenechat se sebou manipulovat, jen proto, že ji někdo „miluje“.
Ale zpět k třináctému znamení. Muži jsou zvláštní, někdy mám pocit, že jejich myšlenkové pochody vůbec nechápu (stejně tak oni mluví o ženách). Jeden můj kamarád, mimochodem do třináctého znamení rozhodně patří, má názor ten, že muž je od přírody lovec a stále musí lovit (a takových s tímhle názorem, jsem poznala opravdu několik). Takže si chodí na diskotéky, píše si s ženami a jeho manželka nemůže vlastně nic a tohle mu „musí“ tolerovat, pokud prý s ním chce být. A ona s tím souhlasí, bere to jako důkaz lásky, protože prý na ní žárlí, proto nikam nesmí. To mně nutí k zamyšlení, že zřejmě třinácté znamení není poslední…Několikrát jsem si s ním vyměnila názor a hlavně můj názor, že on kraluje třináctému znamení, se nejednou potvrdil.
Mám i jednu rozvedenou kamarádku, nebo spíš známou, která celé roky byla doma jen s dětmi. Když jsem ji chtěla vytáhnout pobavit se, nebo aspoň jít na nákupy, aby přišla na jiné myšlenky, než jen co uvaří k večeři, jak stihne všechno vyprat…nechtěla. Bála se, že by s ní její manžel nemluvil, protože zkrátka podle jeho řečí, žena má být pouze u plotny a s dětmi. Před šesti lety se s ním rozvedla. Víte proč? Protože na jejího manžela praskla nevěra. Ale ne obyčejná! Měl léta ještě jednu rodinu! A zase to třinácté znamení. Nejhorší jsou ti, kteří své ženy týrají, ať už psychicky, nebo fyzicky. To je opravdu největší ubohost a selhání mužského plemene. A nejhorší je, že tolik mužů v dnešním zvláštním světě, přibývá. Proto zřejmě to třinácté znamení.
Asi bych se rozepsala více, protože jsem vyslechla a i zažila mnoho příběhů, které právě díky mužům šťastné nebyly. Ale samozřejmě všichni muži nejsou stejní a najdou se mezi nimi i tací, co opravdu stojí za to. Takže milé ženy, můžeme si jen přát, aby do třináctého znamení patřilo co nejméně mužů a my se nechovaly tak, aby vzniklo znamení čtrnácté…Hezký den!
