V dnešní době, je populární, když žena je soběstačná. Ale je to vážně dobře? Nekazí to takový ten „zdravý vztah“? Nedávno jsem vyslechla na tohle téma rozhovor dvou mužů.
Já jsem byla vždycky tak trochu nucena starat se sama o sebe a o syna. Můj manžel celé roky pracuje v zahraničí. Někdy je doma jednou za čtrnáct dní, jindy jednou za týden. Tudíž veškerá zodpovědnost, starost, problémy zbyly na mě. Určitě byly doby, kdy jsem byla hodně naštvaná, že všechno musím řešit sama, ale zvykla jsem si. Dneska už mi to vlastně nevadí a nevím jestli bych si už zvykla dělit se o problémy. Ale je to tak dobře? Vždyť na vztah, problémy, starosti mají být dva. Když jsem poslouchala rozhovor těch dvou mužů, jeden říkal, že žena má být doma u plotny, a starat se o rodinu. Nesnesl by prý, kdyby si jeho drahá polovička vyrazila s kamarádkami na víno, nebo snad na nějaký wellnes pobyt! Ten druhý to viděl jinak. Jemu to až tak divné v dnešní době nepřijde. Žena, tím, že kolikrát vydělá více peněz než muž, tak není závislá, jako v dřívějších dobách. Dříve žena byla tak nějak diskriminovaná a za stejně odvedenou práci, dostala méně zaplacené. Dneska jsou ženy vlastně tím, čím muži a nikomu to nepříjde zvláštní. Žena je hasička, traktoristka a dokonce i řidička autobusů a kamionů. Takovým ženám patří můj velký obdiv! Já bych asi nedokázala sednout za volant autobusu a denně vozit lidi, za které bych měla zodpovědnost. Navíc, autobus je pro mě hodně velký, co se řízení týče.
Takže když to tak shrnu, tak dneska žena může být čímkoli a je v tom stejně dobrá, jako muž.
Když se někdy dívám na staré filmy a vidím, jak ženy byly jen doma, staraly se o děti, tak si říkám jestli bych takhle mohla žít. Být závislá na muži nevědět, co je to samostatnost a dělat jen to, co mi dovolí – s mou tvrdohlavostí asi těžko.
Bohužel ještě dneska ve spoustě států žena neznamená nic a nemůže vlastně vůbec nic. Z toho mám kolikrát husí kůži! Vím, že jsou od mala tak zvyklé, vychované a jejich tradice jsou pro ně posvátné, ale každý člověk má právo žít, tak jak se má a hlavně být si roven. Například v Afganistánu víc jak polovina žen neumí psát a ani číst. Ve svých patnácti letech se už vdávají. V Egyptě, když se žena vdá, tak je zbavená práv a pokud by se s manželem chtěla rozvést, tak soud děti a veškerý majetek přiklepne jejímu muži. V Pakistánu neposlušnou ženu polévají kyselinou nebo vraždí ze cti, třeba když nepřinese dostatečné věno apod.
Je smutné, že v dnešním civilizovaném světě ženy denně musí čelit sexuálním útokům, násilí a hlavně jsou považovány za méněcenné. Ještě, že u nás jsou ženy na stejném postu jako muži a že muži své ženy obdivují, milují a chrání. A to jestli by žena opravdu měla být jen u plotny a starat se o děti, nebo si chodit po kavárnách a po nákupech, záleží na každém páru, jak si co nastaví. Každopádně, každá žena by měla být obdivována už jen za to, že dokáže devět měsíců v sobě nosit nový život a být soběstačná (ale je jasné, že bez mužů, by pro nás ženy, byl život nudný a prázdný).
Srdce ženy je to, co způsobuje, že se svět otáčí. Ženy dělí od mužů mnohem víc než jen porod – nosí radost a naději. Nabízí soucit a ideály. Ženy mají vždycky co říct a co darovat.
Zdroj Foto:Pixabay
