„Každému připadají hvězdy jiné. Tomu, kdo cestuje, ukazují cestu. Pro jiného jsou to jen světélka na nebi. Pro vědce je to problém k řešení.“ — Antoine de Saint-Exupéry francouzský letec a spisovatel 1900 – 1944
Blíží se léto a pro mě to znamená, kromě teplých dní, že v noci z oblohy budou padat hvězdy. Vždycky jsem tuhle úžasnou parádu zbožňovala a za poslední roky jsem si ji nenechala ujít. Občas jsem ale měla smůlu, protože obloha byla zatažená a neviděla jsem padat jedinou hvězdu! Jsem takový nadšenec, že když jsem se dočetla na internetu, že nejvíce Perseidů bude padat kolem třetí ráno, nastavila jsem si budík a vážně jsem kvůli tomu vstávala! Minulý rok jsem jich viděla padat snad sto! Obloha byla bez jediného mráčku a tak jsem se dívala, jak ty svítivé drahokamy sviští tmavou oblohou. Říká se, že když padá hvězda, má si člověk něco přát. No, zkoušela jsem to několikrát, a co myslíte? Nesplnilo se mi nic! Ale to mi vůbec nevadí, vždyť už jen to, že máme možnost takhle krásný přírodní úkaz pozorovat, je vlastně splněný sen!
Co to ale vlastně znamená, když hvězdy padají? Na internetu a z různých článků, jsem se dočetla, že naše Země každý rok, mezi červencem a srpnem, prochází v blízkosti prachového proudu rozptýleného kometou. Prachové částice padají k Zemi a v atmosféře zazáří jako meteory. Nejvíce jich padá okolo dvanáctého srpna. Meteorický roj je zaznamenán od roku 1755. Nejen že padají Perseidy, ale během ročního období padají např.Kvadrantidy – leden, Lyridy – duben, Orionidy – říjen. Perseidům se i lidově přezdívá – slzy svatého Vavřince a dostaly jméno podle souhvězdí Persea. V dávných dobách, a vlastně i dneska se různí mořeplavci a dobrodruhové, když se ztratili, řídili podle hvězd. Já osobně bych podle hvězd netrefila nikam a zřejmě bych se ztratila úplně! Jsem ráda, když na obloze rozeznám Velký vůz! Tohle „zmáknuté“ moc nemám!
Když jsem byla malá, věřila jsem, že hvězdy z oblohy opravdu padají a že každá hvězda má na zemi své místečko. Několikrát jsem viděla pohádky o tom, že když spadne hvězda, tak je to vlastně dívka, která poté bloumá světem a hledá spřízněnou duši. Takové pohádky se mi moc líbily a vždycky jsem si přála tu „hvězdu“ potkat. Ale ani to se mi nikdy nesplnilo.
Tenhle rok si slibuji, samozřejmě pokud bude jasná obloha, že se na hvězdy půjdu podívat na kopec, abych co nejlépe viděla tu nádheru. Jednou jsem, říkala mému synovi – od té doby pravidelně Perseidy sleduje se mnou, že když hvězda sviští oblohou, slyším to. Je to takové příjemné ševelení. Nejdříve na mě koukal, že jsem se asi zbláznila, ale časem, pochopil a teď to ševelení slyšíme oba dva.
Každopádně je jedno jestli se nám při dívání se na Perseidy splní přání, podstatné je, že se v dnešní době ještě vůbec na něco takového můžeme v klidu dívat. Někde jsem totiž četla, že hvězdy zanikají a zářící obloha postupem času bude zhasínat a jednou si lidé o obloze plné hvězd budou už jen číst v knížkách. Takže nezapomeňte v srpnu pozorovat oblohu! A pokud to promeškáte, nevadí, vlastně celý rok můžeme vidět tento úžasný přírodní úkaz!
