Skončím asi v pekle…Ale beru to pozitivně, v nebi stejně nikoho neznám.
Ráno jsem četla tenhle citát a musím přiznat, že mě pobavil! Lépe bych to neřekla.
Skoro každý, koho znám si totiž myslí, že skončí v pekle. Nemám ve svém okolí člověka, který by si byl jist, že skončí v nebi. Ale existuje peklo, nebo nebe?
Osobně si myslím, že ne. Lidé v dřívějších dobách peklu věřili a hlavně se ho báli. Ono bylo někdy dobře, když člověk věřil ve spravedlnost, protože jak zaznělo v jedné pohádce, peklo se nikdy nemýlí! Pojem peklo se vlastně v biblických dobách překládá jako hrob a někdy se dokonce hovoří i o spalování, nebo o místě temnoty. Však také peklo asi žádným dobrým místem není, už jen proto, že se tam dostanou lidé, kteří zhřešili.
Jenže, co je podle vás hřích? Já osobně vnímám hřích, když člověk někoho zabije. Samozřejmě nemyslím tím třeba komára, to by asi v nebi nebyl opravdu nikdo. Ale myslím tím, člověk člověka. Řekla bych, že hřích je i lhaní, ale ukažte mi člověka, který v životě nelhal? Takového já neznám, a kdo tvrdí, že nikdy nelhal, tak lže. Takže když to tak shrnu, peklo musí praskat ve švech a v nebi je prázdno. Samozřejmě to myslím s nadsázkou! Však taky bylo na tohle téma natočeno miliony pohádek, jak to tam chodí.
Když jsem byla malá, tak asi jako skoro každí dítě jsem na peklo věřila. Moje mamka mi vždycky říkala, že když v prosinci chodí Mikuláš a čerti, tak Mikuláš přijde z nebe a čerti z pekla. Že se otevře zem a oni vyjedou na ohnivých saních! Ani si neumíte představit, jak jsem se toho bála a půl roku „po čertech“ jsem sekala latinu! Za nic na světě jsem totiž nechtěla do pekla.
Moje neteř, když byla malá, tak v den, kdy právě chodili čerti, tak si vzala krásnou sukýnku. Když jsem se jí ptala proč? Tak mi se smutným výrazem řekla: „to abych se v pekle líbila“. Sice mi ji bylo líto, ale musela jsem se tomu smát. Když jsem už po několikáté byla u mých neteří převlečená coby Mikuláš, tak starší z holčiček, až jsem se přestrojila z Mikuláše zase na tetu, mi řekla: „Teto, to je divný, ten Mikuláš měl stejné náušničky, jako ty!“ Tenkrát mě také pobavila a jen jsem si říkala, jak jsou děti všímavé a i když se klepala strachy, tak si přesto takových maličkostí všimla.
Na mého synka jsem čerty nikdy nepustila. Jen Mikuláše. Ne že by se jich tak bál, ale zkrátka tak moc nezlobil, abych ho strašila peklem. A i když už na čerty a peklo nevěří, pátého prosince má vždycky zvláštní pocit, stejně jako já.
Někde jsem četla, už ani nevím kde, že jeden muž, který prožil klinickou smrt, tak se opravdu dostal do pekla! Prý dokonce viděl i samotného ďábla a vypadal, jako obří mravenec. Takže žádný tunel, nebo postavy. Říkala jsem si, že asi ten člověk musel spáchat nějaký hřích, protože jsem vlastně slyšela vždycky jen o tunelu a příjemném pocitu, když lidé prožili klinickou smrt. Z některých příběhů, které jsou na téma peklo, nebo nebe, občas až mrazí.
Nakonec, je jedno kam se dostanete, protože už o tom nikomu neřeknete a vlastně to ani nemůžete ovlivnit. Vlastně ano, a tím, pokud nespácháte žádný hřích! Tak hodně štěstí a třeba s některými na viděnou v pekle!
Zdroj Foto: Pixabay
