Srdce včely má pět komor – Jak jsem se stala včelařkou

od Nikola Jaroschová
   2 minuty čtení

Máte rádi včely? Fascinuje vás jejich společenství? Hledáte román o tom, jak se jedna žena stane včelařkou a změní se její život úplně od základů?  Potřebujete také změnu? Neváhejte a pusťte se do čtení novinky nakladatelství KAZDA s názvem Srdce včely má pět komor. 

Třicetiletá Helen Jukes se po neustálém stěhování cítí tak nějak bez života, prázdná. Práce v kanceláři  jí také úplně neuspokojuje. Hledá nový život, co jí bude bavit. Život naplněný prací a láskou. Ví, že se sama musí změnit. Až jednou, kdy si uvědomí, že včely bude to pravé a dostane od svých kamarádů své první včelstvo, začíná jí nový život. Darované včely prý přinášejí štěstí. Ti bezbranní, pracovití tvorečkové potřebují její péči, laskavé slovo a šikovné ruce. Jukes zažívá svůj první včelařský rok, který není vůbec jednoduchý. Její vyprávění o fascinujícím životě včel v ní otvírá úplně nové možnosti, vytváří nová a oprašuje i stará přátelství, které díky včelám navazuje. Uvědomuje si jejich zranitelnost, důvěru, lásku i oddanost. V příběhu vás autorka seznamuje s důležitými mezníky v historii chování včel.

Ukázka z knihy:

„Na krátkou chvíli mě však obklopí cesmína a já zapomenu, kde jsem. Zapomenu na dům, který zatím nepovažuji za domov. Zapomenu na svou hektickou práci. A vtom mě něco napadne, Pomyslím si, že na toto místo by se hodily včely, a moje myšlenky se rozeběhnou jako divocí koně. Překvapeně ucouvnu. „

Srdce včely má pět komor, každou z nich uzavírá jednosměrná chlopeň. Ne, že by to ti bijci či někdo ve starověkém Římě mohl bez mikroskopu tušit. Přesto, když na to teď pomyslím a představím si včelu s rozevřeným tělem, připadá mi ten příběh o místnosti se čtyřmi okny a jedněmi dveřmi jako metafora jejího srdce. Jako by místnost zosobňovala včelu, jako by ji ztělesňovala. Jako by divoká amorfní masa kolonie mohla být přivolána vzýváním samotné formy včely.

Do rukou se mě dostal nádherný román o životě včel, který mě rozhodně nezklamal. Nejde jen o vlastní chov včel, ale o pocity, které se člověku honí hlavou, pokud není sám plně spokojen se svým životem, o životním náhledu, pracovitosti, lásce i vztahu k sobě samému. Společenství včel mě vždy zajímalo a fascinovalo, jakým způsobem mohou tito malí tvorové fungovat, každý má svůj úkol i své poslání a ví, co přesně má dělat. Někdy si říkám, že jako my lidé si můžeme z nich vzít příklad. Čtení mě bavilo, vůbec jsem se u něj nenudila. Způsob, jakým autorka vyprávěla svůj příběh byl naprosto úžasný. Troufám si říci, že je to pro mě nezapomenutelná kniha a přála bych si ji zase někdy přečíst. Autorka si svůj život se včelami vyzkoušela na vlastní kůži a spolupracuje s neziskovou organizací zabývající se včelami.

Helen Jukes je britská spisovatelka, včelařka a učitelka tvůrčího psaní. Její práce se objevily v Caught by the River, BBc Wildlife, Resurgence, Junket a LITRO. Učí tvůrčímu psaní na Oxfordské univerzitě a spolupracuje s Bee Friendly Trust – neziskovou organizací, usilující o zvýšení našeho povědomí o životě včel a podporující péči o udržitelná stanoviště. Žije ve Wye Valley.

Autor: Helen Jukes

Žánr: román

Počet stran: 276

Vydáno: 2019, Nakladatelství KAZDA, Brno

Vazba knihy: vázaná s papírovým přebalem

ISBN: 978-80-88316-23-7

Související články