Pavel (55): Ze sousedčina bytu se každý večer ozývají příšerné zvuky. Na mém místě byste zakročili už dávno

od Nikola Jaroschová
   2 minuty čtení
Muz sousedka

Zdroj: Shutterstock

Být na mém místě, určitě byste s tím dávno něco udělali. I já už měl k sousedce několikrát nakročeno, ale moje žena si myslí, že bych se do toho neměl motat. Každý večer nás přitom otravují zvuky, které se ozývají právě z bytu naší mladé sousedky.

Nevím, jak dlouho to ještě vydržím. Už se to táhne několik týdnů a já mám sto chutí zakročit. Manželka mě ale drží zpátky. Je toho názoru, že to není naše starost.

Mysleli jsme si, že se to časem zlepší

Před čtyřmi měsíci se do bytu hned vedle toho našeho nastěhovala nová sousedka. Od pohledu sympatická mladá žena.

Co si budeme povídat – v paneláku se to poslední dobou dost střídalo, s některými novými nájemníky si sednete hned, jiné musíte poznat. Jsou i tací, kteří vám otravují život už jen tím, že je potkáte na chodbě.

Když se nastěhovala tahle nová sousedka, nešlo si nevšimnout, že společně s ní se do bytu stěhuje taky pes. Nějaký kříženec.

Několik prvních dní, když sousedka odešla do práce, ten pes kňoural a kňučel, že to šlo slyšet na celý dům. Říkali jsme si, že si asi musí zvyknout na nové prostředí, a prostě tomu dali čas.

Každý večer se ozývají hrozné zvuky

Jenže dny plynuly, týdny míjely a hrozné zvuky se ozývaly pořád. Kdyby to bylo jen občasné zavytí nebo zakňourání, člověk by to pochopil. Pes je zkrátka společenské zvíře a tomuhle očividně samota nedělala dobře.

Měl bych dodat, že sousedka pracuje od večera do rána. Odchází do práce kolem osmé večer a vrazí se nad ránem. Podle mě pracuje někde v baru.

Její pes ale očividně neumí být doma sám. Večer co večer totiž vyje, štěká nebo kňučí, a to tak hlasitě, že nás to otravuje.

Už jsem chtěl několikrát zakročit

Nejednou už jsem byl připravený na sousedku vyrukovat a něco jí říct. Vždyť není normální, aby nám její pes otravoval život každý večer. Zatímco je ona v práci, my musíme poslouchat, jak její hafan naříká, dokud neusne vyčerpáním.

Manželka mě ale vždycky zastavila. Tvrdí, že to není naše věc a že bychom se do toho neměli motat. Ona nikdy nebyla konfliktní typ.

Mě to ale hrozně štve a věřím, že nejsem jediný. Nevím, jak dlouho ještě vydržím to otravné kňourání nešťastného psa. Jak byste se na mém místě zachovali vy?

Autor: Karolína Nezbedová

Související články